Prolog:

Dnešní den byl ve znamení intenzivní práce za každou cenu, protože návrat na Zem se nezadržitelně blíží. Samozřejmě je již na nás znát daň za částečně probdělé noci, ale zároveň chtíč neustále pracovat a přitom nepropadat frustraci (např. z rad od řídícího střediska).

Od rána se pracovalo na protokolech, ale nejen to. Po několika dnech se dokončila praktická část experimentu s interferencí  světla. Po prvních dnech, kdy optická soustava s laserem okupovala záchod s tažením přes kuchyň, se nakonec tento experiment vydařil. Nemalou část úspěchu zajistil také Vojta popularizátor, který Marušce pomohl s nastavením laserů a fotodokumentací.

Inženýrka a konstruktér dnešek zasvětili stavbě a zprovoznění zavlažovacího zařízení, za celý den dosáhli obrovského pokroku z absolutně ničeho po stroj, který má pohyblivou osu s fungujícím čerpadlem. Dále se věnovali klinostatu, kde zkoumali vliv různých poloh a pohybů na růst klíčků semínek. Tento projekt se může zdát dost spíše biologický, ale provedení záviselo na Vali a Vojtovi, což platí i pro analýzu dat. Za biology Nelča odvedla neuvěřitelný kus práce ve vypracování nových i starších protokolů.

Nelča:

Čtvrtý den je za námi. Ale páni. I přesto, že zítra již přistáváme, nebylo práce ani o trochu méně. Většinu dne jsem, podobně jako ostatní z posádky, strávila zpracováváním protokolů a plněním dalších experimentů. Zdárně se nám podařilo dokončit projekty týkající se hnojení rostlin a vlivu gravitace na klíčící semínka. Také jsem rozpracovala minivýzkum k mikroskopování a experiment k osmotické hodnotě buňky. Není to ale vůbec jednoduché. Na palubě lodi totiž nemáme všechny dostupné pomůcky. A tak není výzvou jen samotné provedení experimentů, ale i úvaha nad tím, jak je možné chybějící věci nahradit.

No nic, musím už jít spát, v noci mě totiž ještě čeká hlídka…

Vojta (konstruktér):

Dnešní den je plný stresu a snažení se udělat co nejvíce. Každý z nás se celou dobu snaží a dělá co může, ale dnes je poslední celý den, který zde strávíme. A ještě na nás na začátku dne koukalo několik nezadaných protokolů. Hned po snídani s Vali jsme zprovoznili klinostat. Poté jsme se pustili do stavby nově zadaného automatického zalévání. Já jsem měl a starost mechaniku a Vali elektroniku. Mechanika se skládala z jedné šroubovice, dvou kusů dřeva a ložisek a tunou stavebnice Merkur. Každých 30 min. jsme museli vyfotit stav klinostatu. Při boji s Merkurem jsem začal ohromně škytat a začalo se mi pomalu dělat špatně, naštěstí se z to nic vážného nevyvinulo, jen jsem škytal několik hodin v kuse. Po dokončení mého „vozítka“ na tyči jsme měli oběd. K obědu bylo vepřové s mrkví a těstovinami. Jeden z průměrnějších obědů.

Pak jsem pomáhal vali propojit její elektroniku s mou mechanikou a testovat, zda-li to bude fungovat. Fungovalo pouze čerpadlo na vodu, ale krokový motor na pohyb vozítka nefungoval. Vali se snažila přijít na to proč a na nic nepřišla. Rád bych jí pomohl, jenže tomu již vůbec nerozumím. Během tohoto celého se mé škytání zase zhoršovalo. 

Poté jsme měli svačinu a já se dal do zpracování dat z klinostatu. To jsem dodělal z tak 2/3. Poté jsme měli večeři. Po ní píši toto.

PS.: škytání přestalo jen jednou na cca hodinu. Myslím si že škytám ze stresu ze zítřka a jídlo to zhoršuje 🙂

Vali:

Den předposlední. Vracíme se zpět na Zemi. Dnes jsem se věnovala především tvorbě automatického zavlažování rostlin s Vojtou konstruktérem, který se snažil sestavit aparaturu a já měla na starosti elektroniku a funkčnost čerpadel a krokomotoru. Zavlažování běží zatím jen manuálně, krokomotor mě hodně zlobí. Ale naše rostlinky by měl zvládnout zalít. Než se ale k němu vrátím, byla potřeba se věnovat projektu klinostat a zkoumat, jaký vliv má gravitace na orientaci kořínků rostlin. Měření trvala 4 hodiny, takže zpracování dat a dodělávání již rozpracovaného úkolu bude spousta práce. Dneska fakt nechci spát, ale makat na projektech, ať je všechny stihneme dokončit. Práce je hodně, ale jedeme dál. Zítra přistaneme na Zemi a snad nás po tiskové konferenci bude čekat zasloužený odpočinek.