9:15 PM

Prolog

Uplynul první den naší simulované mise k Marsu. Původní složení posádky mělo být pětičlenné. Naneštěstí jeden z jejích členů, fyzik Kamilo, těsně před startem ochořel a musel být umístěn do karantény, aby nenakazil zbytek výpravy.

 

Už sama vize a cíl v jedné osobě skrývá určitou dávku ironie, sarkasmu, nadsázky. „Studentský let k Marsu!“… Na jednu stranu velkolepě znějící slogan jako z bilboardu. Na tu druhou mise posílající do vražedného prostředí náctileté. Někdo si kdysi mohl myslet, že s vesmírem to přece nemůže dopadnout tak, jako s prvními zaoceánskými plavbami, kdy byli na širé moře vysíláni hlavně hrdlořezové, zlodějíčci, lapkové a vrazi, aby prozkoumali nové hranice našeho světa.

Dnes jsou to sice vysoce nadaní studenti s potenciálem do budoucnosti… Ale i tento fakt ilustruje překotný rozvoj vesmírných technologií, díky kterému je tento absurdní zázrak možný.

 

10:00 PM

Karanténa

Karanténa započala den před samotným startovním oknem. Osazenstvo posádky se postupně shromáždilo na jednom malém nádraží v nepodstatném městě, nepatrném státu, na zcela zanedbatelné planetě. Dala tomu náhoda, že právě zde vyrostl život inteligentní natolik, aby mohl sám sebe dobrovolně a s nadšením vystřelovat na hořící bombě kamsi dál a dál, kam lidské oko nedohlédlo.

Právě zde se shlukli Tom, Lujza, Simon a Matej. Čtyři členové studentského letu na Mars. Samozřejmě nemohli chybět Soňa s Michalem, vysloužilí marťané, kteří na celý průběh výběru oněch astronautů dohlíželi. I ti si však před samotným startem sebrali svých pět švestek, popřáli hodně štěstí a rozloučili se: „Sbohem, a díky za ryby.“

Málokdo ale věřil jejich tvrzením o velkém množství práce, kvůli kterému musí odjet ještě před startem. Pravda to možná byla, ale to stejně tak úsilí, s jakým mezinárodní organizace pro ochranu dětí vyhledávaly právě podobné projekty, aby je pokud možno co nejhlasitěji mediálně odsoudily. Následné soudní spory totiž byly daleko atraktivnější než ty o hladovících afrických dětech, které jste mohli vidět v novinách každý pátek.

 

Zůstali tedy s Ondrou, raketovým mistrem, který ale netušil, s jakou léčkou Soňa s Michalem odcestovali v autě plném paprik, brokolic a mrkví, směrem Vídeň, Nepál a ještě dál. Inu dali si poslední pořádnou večeři, napsali dopisy rodinám a postnuli závěrečné příspěvky na sociální sítě: „Mějte se tu famfárově… Odlétáme na Mars!“

 

10:30 PM

Start

Vysvitlo Slunce, místo kohouta zakýhal osel a posádka se začala chystat. Byl den startu.

 

Hodiny ukazovaly T-20 minut. Astronauti do sebe nalili instantní rýži s meruňkami, pobrali svá zavazadla a vydali se do automobilu. Mohli mít s sebou pouze omezený počet věcí. Ten byl standardizovaně omezen na určitý objem – nákupní tašky.

 

T-10 minut. Jejich vozidlo bylo na cestě k odpalovací rampě. Všichni měli zakryté oči.

 

T-3 minuty. Jejich těžké boty dosedly na chvějící se zem. Asfalt pohlcoval otřesy samotného vesmírného plavidla, které již mělo své nádrže vrchovatě naplněné.

Jejich eskorta je chytila za paže a odvedla až k samotné nástupní rampě: „Jsme zde. Můžete zastavit.“, zazněly hluboké hlasy. Stále měli zavázané oči. Tato skutečnost a také fakt, jak těsně před samotným startem se celá mise chystala, pouze podtrhovaly, s jakým balancem na hraně zákona se celá mise konala. Někdo by to mohl považovat za hanebné, ale právě tyto podmínky daly vzniknout statnému kosmickému programu, jaký známe dnes.

 

T-5, 4, 3, 2, 1, lift off!